Pokud se ptáte, kdo Vás bude provázet programem na farmě, kdo vede kroužky pro děti a tábory, nebo Vás zajímá, kdo se ozve na druhé straně telefonu, když voláte do Kozího spolku, tak mi dovolte se přestavit.
Jmenuji se Veronika Hlávková a narodila jsem se v roce 1988 v Třebíči. Láska ke zvířatům a touha jim porozumět mě provází od narození.
Po základní škole byla pro mě jasnou volbou SOŠ veterinární v Českých Budějovicích. Studium to bylo zajímavé a život na intru veselý. Po maturitě mi vstoupil do života můj milovaný kůň Zip. Od té doby se vše částečně přizpůsobovalo i jemu. Mít koně není jenom velký koníček, je to závazek a životní styl se vším všudy. Mé studium se dále ubíralo podobným směrem a nastoupila jsem na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, kde jsem dokončila bakalářské studium zootechniky se zaměřením na chov exotických zvířat. Měla jsem čest vyzkoušet si práci v Pražské zoologické zahradě, na kterou s radostí vzpomínám. Následně jsem pracovala jako veterinární technik, ale práce mezi zvířaty ve velkochovech mě nedělala šťastnou. Nějakou dobu jsem usedla do laboratoře a vyzkoušela si práci v oboru lékařské mikrobiologie. Volný čas patřil koním i výcviku psů. V roce 2013 se narodil můj syn a do rodiny přibyly kozy. Po první rodičovské dovolené jsem na krátko opět okusila práci ve velkochovu skotu. Přísahám, že naposledy. I když vím, že existují chovy, kde se zvířata mohou mít dobře, tak v tomto chovu tomu tak nebylo. Rozhodla jsem se jít jiným směrem. Začala jsem pracovat jako lektorka ekologické výchovy pro děti. Svou lásku i vědomosti o přírodě a zvířatech jsem mohla předávat dál, dalším generacím. V této roli jsem konečně našla svoje poslání. Když se v roce 2020 narodila dcera, rozhodla jsem se využít čas na rodičovské dovolené a náš malý pozemek, na kterém chováme zvířata, zpřístupnit i ostatním. Zrodil se Kozí spolek, rozběhly se první kroužky, tábory a programy pro školy. Splnil se mi další velký sen. Místo, které tolik miluji je zároveň i mou prací. Vážím si každého dítěte, které k nám zavítá i paní učitelek, které si vyberou Kozí spolek jako cíl školního výletu. Od svých zvířat se i nadále učím. Věnuji se výcviku psů pomocí pozitivní motivace, okusila jsem sportovní kynologii, agility a se svým prvním psem i canisterapii. S koňmi se věnuji práci ve volnosti i ze sedla podle metod přirozené komunikace a horsemanshipu. Inspirací jsou mi i moje dvě děti.
Velké díky patří mým rodičům, kteří mě na mé cestě se zvířaty vždy podpořili a díky i celé rodině za trpělivost.
narodila jsem se v roce 1988 v Třebíči.
Ano. Kosí spolek nemá pevnou otvírací dobu. Ať už k nám chcete zavítat s rodinou nebo školou, prosím domluvte si svůj termín telefonicky, nebo nám zanechte zprávu, ozveme se zpět.
Ne. Hodit se ale bude pevná obuv do přírody a oblečení, které se může ušpinit. Často si od nás odnesete pár chlupů na bundě a trochu bláta na botách.
Ne. Kozí stezka vede přes les a louku. Vaše malá ratolest uvítá na cestu raději nosítko.
Ne. Kozy se cizích psů velice bojí. I když je Váš čtyřnohý parťák vychovaný, prosím nevoďte ho k nám. Naše zvířata by z jeho návštěvy byla doopravdy ve stresu.
Zvířata u nás se nesmí krmit bez našeho dovolení. Prosíme o maximální respektovaní tohoto zákazu. Kozy i koně jsou zvířata velice náchylná na jakoukoliv změnu ve svojí krmné dávce. Doopravdy jim můžete ublížit i trávou nebo jablkem. A to i tak, že zvíře na problémy způsobené krmením, umře. Zvířata u nás můžete krmit pouze krmivem, které Vám rádi dáme. Cizí zvířata nikdy nekrmte bez svolení majitele!